Videoškolení požadavků standardu BRCGS Packaging Materials v6

Dne 1. 9. 2022 jsem na svém webu spustila E-shop s videoškoleními z oblasti kvality výroby v potravinářství a navazujících oborech.

Prvním e-kurzem se stalo videoškolení na požadavky standardu, určeného pro výrobce obalů pro potravinářský průmysl, BRCGS Packaging Materials v6.

Ve videoškolení Vám pomohu pochopit požadavky standardu BRCGS Packaging Materials v6 – infrastruktura provozu, osobní hygiena, sanitace, metrologie, řízení cizích předmětů, kontrola škůdců, hodnocení dodavatelů, přezkoumání požadavků zákazníka, údržba, krizový management a stahování výrobků z trhu, sledovatelnost, obrana závodu, postup pro prevenci falšování surovin aj..

Najdete zde příklady i praktické ukázky neshod pomocí fotodokumentace, které se ve výrobních provozech objevují a které je nutné elimininovat tak, aby vaše společnost zvládla bez problému certifikační proces.

Videoškolení je rozděleno do 9 částí, celková délka 3:45 hod.

Proškolte se kdykoliv a odkudkoliv, po absolvování obdržíte e-mailem osvědčení ze školení.  Platba kartou nebo přes účet.

Cena videoškolení je 3.790 Kč.

Objednávejte zde

Přístup SZPI k rozlišení zabalené a nebalené potraviny při prodeji pečiva, ovoce a zeleniny

1. Deset rohlíků v PE sáčku jednoduše zavázaném – pečivo lze ze sáčku vyjmout, aniž by byl tento obal poškozen; považuje se za nebalenou potravinu dle čl. 44 nařízení (EU) č. 1169/2011 a údaje požadované podle ustanovení § 8 zákona o potravinách lze umístit v těsné blízkosti potraviny.

2. Dva kusy tvarohového koláče na tácku, pevně obalené ve stretch fólii – jedná se o prodej, který je realizován v krátké době po zabalení potraviny, k němuž nedošlo na žádost spotřebitele (tj. mimo provozovnu výrobce); potravinu není možné vyjmout bez poškození obalu; považuje se proto za zabalenou potravinu. Údaje požadované v § 7 zákona o potravinách je nutno uvést přímo na obalu.

3. Veka vložená do neuzavřeného papírového sáčku, rozkrojená půlka chleba v PE sáčku – v případě, že se u půlky chleba jedná o vložení do PE sáčku v místě prodeje a nikoli o chleba zatavený do PE obalu ještě v rámci výroby, odpovídají oba tyto příklady potravině vložené bez žádosti spotřebitele do obalu, z nějž je možné je opět vyjmout, aniž by byl tento obal poškozen; příklady se považují za nebalené pečivo. Údaje požadované ustanovení § 8 zákona o potravinách stačí umístit v těsné blízkosti potraviny.

4. Obaly obsahující více druhů pečiva s možností otevření a opětovného uzavření – tato varianta balení pečiva se v rozhodných znacích neliší od variant popsaných v bodech 1) a 3), když se jedná rovněž o pečivo vložené, aniž by o to žádal spotřebitel, do obalu, který ho umožňuje bez svého poškození opět vyjmout.

Je potřeba upozornit, že v tomto případě může docházet ke vzájemné kontaminaci alergeny a jinými složkami (posypy, odlomky apod.), smísení dopeků, čerstvého pečiva a potravin s různým DMT (rozdílná údržnost potravin s různými náplněmi, tvarohové apod.).

Zvýšené riziko vzájemné kontaminace a ovlivnění jednotlivých kusů pečiva není však znakem rozlišujícím mezi zabalenou a nebalenou potravinou. Nejedná se o kritérium, které by příslušné definice nebalené/zabalené/balené potraviny zohledňovaly. V tomto případě se tedy potraviny považují rovněž za nebalené potraviny, u nichž musí být uvedeny údaje podle § 8 zákona o potravinách. Povinné informace nalezne spotřebitel na regálových etiketách.

5. Bedýnky složené ze zbytkového ovoce a zeleniny – nepochybně se opět jedná o potraviny vložené, aniž by o to žádal spotřebitel, do obalu, který tyto potraviny umožňuje opět vyjmout, aniž by byl poškozen; považuje se proto za nebalenou potravinu. Údaje požadované ustanovení § 8 zákona o potravinách stačí umístit v těsné blízkosti potraviny.

Zdroj: Úřední věštník Evropské unie

E-shop s videoškoleními – standardy kvality v potravinářství

Dne 1. 9. 2022 jsem na svém webu spustila E-shop s videoškoleními z oblasti standardů kvality výroby v potravinářství a navazujících oborech.

Proškolte se kdykoliv a odkudkoliv, po absolvování obdržíte e-mailem osvědčení ze školení.

Prvním e-kurzem se stalo videoškolení na požadavky standardu BRCGS Packaging Materials v6, který je určen pro výrobce obalů pro potravinářský a kosmetický průmysl.

Další videoškolení je již ve výrobě,  s předpokládaným termínem zveřejnění v polovině listopadu.

E-kurzy objednávejte zde.

Potraviny na pranýři slouží spotřebitelům 10 let

Potraviny na pranýři slouží spotřebitelům 10 let, zveřejnily 5 752 nevyhovujících potravin a nově budou informovat o zakázaných webech

V roce 2012 spustila Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI) spotřebiteli velmi žádanou službu – web potravinynapranyri.cz (PnP). Za deset let zde SZPI informovala spotřebitele o zjištění 5 752 šarží nevyhovujících potravin, z toho 2 664 nebezpečných, 1 690 falšovaných a 1 398 nejakostních.

Jedná se o evropsky unikátní projekt v rychlosti zpřístupnění informace spotřebitelům a v míře detailnosti – u každé potraviny je uveden její název, výrobce, šarže, prodejce, typ pochybení a fotodokumentace.

Zájem spotřebitelů byl od počátku mimořádný, během prvních 24 hodin si stránku zobrazilo 200 000 unikátních návštěvníků, kteří si zobrazili 4 miliony položek. Právě hlasy spotřebitelů přinesly projektu cenu českého internetu Křišťálová lupa a ocenění Mobilní aplikace roku.

„Za deset let fungování se Potraviny na pranýři se všemi svými odnožemi staly nedílnou součástí tuzemského trhu s potravinami, pomáhají spotřebitelům činit kvalifikovaná rozhodnutí a kultivují výrobce i prodejce.“ uvádí ministr zemědělství ČR Zdeněk Nekula.

„Přes počáteční odmítání ze strany části provozovatelů jsou Potraviny na pranýři respektovány a využívány i samotnými provozovateli mj. pro monitorování situace na trhu.“ zdůrazňuje ústřední ředitel SZPI Martin Klanica.

SZPI projekt průběžně rozšiřuje o mnoho odnoží. V roce 2013 Potravinářská inspekce zahájila provoz mobilní aplikace PnP, kterou si stáhlo 71 000 uživatelů pro operační systémy Android a iOS (a dříve i Windows). Kromě přehledu kontrolních zjištění zde mohou spotřebitelé podávat podněty.

Informace i o vyhovujících potravinách naleznou spotřebitelé na PnP od roku 2013 v sekci Tematické kontroly. Zde SZPI zveřejňuje výsledky uzavřených kontrolních akcí s přehledem všech vyhovujících i nevyhovujících vzorků.

V roce 2015 byla SZPI pověřena kontrolou provozoven společného stravování (restaurace, kavárny, rychlé občerstvení atd.) a zároveň na PnP otevřela sekci Uzavřené provozovny. Tam spotřebitelé naleznou detailní informace o provozovnách, které inspektoři SZPI uzavřeli pro neakceptovatelnou hygienickou situaci.

SZPI s projektem PnP míří i na mladší spotřebitele, kteří upřednostňují komunikaci na online sociálních sítích. V roce 2014 proto SZPI spustila profil PnP na Facebooku (36 500+ sledujících uživatelů) a Twitteru (5 200+ sledujících uživatelů) a od roku 2016 na Instagramu (cca 2 000 sledujících uživatelů).

Potravinářská inspekce se mnoho let a se vrůstající intenzitou věnuje kontrole online forem prodeje, zejména e-shopům, prodeji přes sociální sítě, internetovým bazarům apod. V roce 2019 SZPI na PnP zprovoznila sekci Rizikové weby, kde spotřebitele varuje před e-shopy závažně porušujícími právní předpisy ČR a EU, jež zpravidla sídlí mimo EU a dle dosud platného právního rámce vůči nim nebylo možné přijmout adekvátní opatření.

Novela zákona o potravinách (č. 146/2002 Sb.) účinná od 1. 10. 2022 pověřila Potravinářskou inspekci pravomocí nařídit blokaci webových stránek s nabídkou nebezpečných potravin nebo s obsahem závažně porušujícím právní předpisy. Blokaci musí provést všichni poskytovatelé služby přístupu k internetu v ČR do 15 dnů od uvedení na „seznamu blokovaných internetových stránek“. Tyto stránky budou mj. uvedeny na PnP v sekci Rizikové weby se zdůrazněním, že jde o stránky v ČR blokované.

Pravomoc nařídit blokaci uvedených webů přispěje k řešení dlouhodobého problému, kdy provozovatelé webů registrovaných mimo EU mohli cílit na tuzemského spotřebitele nabídkou zboží v českém jazyce, za české koruny a možností zasílat zboží do ČR, přičemž nebylo možné je donutit dodržovat právní předpisy ČR a EU. Prostřednictvím podnětů ke kontrole si na porušování svých práv stěžovalo významné množství tuzemských spotřebitelů.

Zpracoval: Pavel Kopřiva, tiskový mluvčí

Příručky správné výrobní a hygienické praxe

Správnou hygienickou praxí se rozumí dodržování všech právem upravených hygienických požadavků, uplatnění hygienických pravidel a povinností v procesu výroby potraviny a při jejím uvádění do oběhu. Na základě přímo aplikovatelného předpisu Evropského Společenství členské státy podporují vypracování vnitrostátních pokynů pro správnou hygienickou praxi a pro používání zásad HACCP.

Ministerstvo zemědělství zveřejňuje pravidla správné hygienické praxe ve Věstníku Ministerstva zemědělství České republiky a v české technické normě.

Seznam platných příruček správné výrobní a hygienické praxe:

Zdroj: Ministerstvo zemědělství

V případě zájmu o školení Správné výrobní a hygienické praxe nebo požadavků standardů kvality IFS Food, BRCGS Food, FSSC 22000, BRCGS Packaging Materials nebo TESCO Standards mě kontaktujte na e-mail leona.holinkova@seznam.cz, tel.: 603 899 255 nebo přes kontaktní formulář zde.

Klamavá označení místa původu potravin

Ministerstvo zemědělství České republiky a Státní zemědělská a potravinářská inspekce upozorňují na nutnost dodržování požadavků právních předpisů v oblasti informování spotřebitelů o skutečném místě původu potravin.

Obecně

Výše uvedené souvisí s naléhavou situací týkající se celé řady potravin, které mají na etiketě klamavý odkaz na místo provenience, resp. místo původu výrobku. Jedná se o případy, kdy potravina svým označením vytváří dojem, že má vztah k určitému geografickému místu, na kterém není vyráběna, přičemž na potravině či etiketě současně není uvedeno skutečné místo původu této potraviny.

V obdobných případech je spotřebitel jednoznačně uváděn v omyl ohledně skutečného místa původu potraviny, čímž dochází k nežádoucímu rozporu s platnou legislativou.

V následujícím článku bychom Vám rádi přiblížili základní terminologii a právní regulaci v oblasti označování potravin zemí původu nebo místem provenience a aktuální téma klamání spotřebitelů v souvislosti s těmito označeními.

Místo původu potravin

Úvodem je namístě upřesnit terminologii v oblasti této problematiky, a to sice dva základní pojmy, jimiž jsou „země původu“ a „místo provenience“.

Za „zemi původu“ potraviny se obecně považuje země, kde byla potravina vyrobena. Pokud její výroba probíhala na území vícero zemí, pak se za zemi původu potraviny považuje země, kde došlo k jejímu poslednímu podstatnému zpracování.

„Místem provenience“ se pak rozumí místo, o němž je uvedeno, že z něj potravina pochází, a které není „zemí původu“ ve smyslu výše uvedené definice. V kontextu výše popsaného tak může být místem provenience například město, region, skupina zemí apod.

Právní regulace

Základní pravidla stanoví Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům (dále jen „Nařízení“), dle něhož obecně nesmějí být informace o potravinách zavádějící, a to mimo jiné, pokud jde o místo provenience.

Pokud jde o uvádění země původu nebo místa provenience, to je na potravinách povinné, pouze pokud by opomenutí tohoto údaje mohlo uvádět spotřebitele v omyl ohledně skutečného místa původu potraviny, zejména pokud by informace připojená k potravině, tj. název nebo etiketa jako celek, naznačovala, že potravina je z jiné země původu nebo místa provenience, než ve které byla vyrobena.

Situaci potenciálního uvedení spotřebitele v omyl ohledně skutečného místa původu potraviny lze ilustrovat na následujícím příkladu:

Na balené rýži jsou uvedeny výlučně údaje o české firmě a z těchto údajů vyplývá, že tato firma rýži balila – zde není dle názoru Státní zemědělské a potravinářské inspekce spotřebitel uváděn v omyl, pokud jde o původ rýže, neboť je obecně známou skutečností, že v České republice se rýže nepěstuje, a ačkoli se spotřebitel nedozví, odkud rýže fakticky pochází, není tím uváděn v omyl.

Pokud by však obal rýže obsahoval jakékoli texty, obrázky, grafiky atd., které by navozovaly dojem, že rýže byla vypěstována např. v Itálii, ačkoli je ve skutečnosti zemí prvovýroby Indie, pak už by bylo nutné spotřebitele náležitě o skutečném místě původu potraviny informovat.

V zásadě tedy platí, že země původu a místo provenience jsou dobrovolně uváděnými údaji na potravinách, ledaže by v důsledku absence této informace na potravině docházelo ke klamání spotřebitele. Výjimku z tohoto pravidla představuje pouze několik kategorií potravin, kde je uvedení země původu povinné (např. maso, čerstvé ovoce a zelenina, vejce, víno, panenské oleje, med a lovné oblasti u ryb).

Primární složka

Zvláštní pravidla pak platí v případě, kdy je na potravině uvedena země původu nebo místo provenience potraviny a nejedná se o stejnou zemi nebo místo, z nichž pochází její primární složka, za niž se v praxi obvykle považuje složka, které je více než 50 % nebo která má pro danou potravinu zásadní význam.

V takovémto případě musí být na potravině uvedena rovněž země původu nebo místo provenience dané primární složky, nebo informace o tom, že se země původu nebo místo provenience primární složky liší od země původu nebo místa provenience potraviny.

Pokud však není uvedena země původu nebo místo provenience, neuvádí se ani původ primární složky.

Aktuální situace

Ministerstvo zemědělství České republiky obdrželo několik indikací o výskytu výše uvedeného klamavého označování o skutečném místě původu, zejména v sektoru piva. Situace se však zcela nepochybně týká i všech ostatních sektorů výroby potravin.

Ačkoli Potravinářská komora České republiky v této souvislosti avizuje, že v řadě zjištěných případů je tento nežádoucí stav zapříčiněn např. přesunem výroby z jejího historického začátku, nebo má jiné reálné opodstatnění, je třeba vést v patrnosti, že spotřebitel musí být bezvýjimečně informován o aktuálním skutečném místě původu v současnosti.

Proto zde Potravinářská komora České republiky pro naplnění potřeby jasného informování spotřebitele doporučuje uvádět informaci o skutečném místu původu, a to ve stejném zorném poli jako případný odkaz na historické a již neaktuální místo výroby.

Závěr

Jak je popsáno výše, Ministerstvo zemědělství České republiky, Státní zemědělská a potravinářská inspekce i Potravinářská komora České republiky považují aktuální nežádoucí stav věcně související s klamavým označováním potravin za skutečně naléhavý a opakovaně upozorňují na nutnost dodržování požadavků všech platných legislativních předpisů, včetně speciálních požadavků na informování spotřebitele o skutečném místě původu potravin.

V zájmu předcházení sankcím, které hrozí v případě nežádoucích zjištění, jakož i maximálního možného vyvarování se klamání spotřebitele ze strany provozovatelů potravinářských podniků, nelze než doporučit řádně reflektovat právní regulaci a doporučení příslušných orgánů a uvést označení skutečného místa původu potravin do souladu s relevantními pravidly.

V případě jakýchkoli dotazů týkajících se označování potravin, jakož jiných otázek věcně souvisejících s problematikou potravinového práva, Vám jsme k dispozici, neváhejte se proto na nás obrátit.

Zdroj: www.peytonlegal.cz

Druhá verze Pokyny pro nakládání s potravinovými alergeny

Sdružení FoodDrinkEurope vydalo aktualizované pokyny, jež stanoví obecné zásady, jak zacházet se specifickými potravinami způsobující alergie nebo nesnášenlivost. Vodítko poskytuje výrobcům informace o správné praxi v oblasti řízení rizik při zacházení s alergenními potravinami.

Aktualizované pokyny v pdf najdete zde.

Zdroj: www.fooddrinkeurope.eu

Vysokotlaké zpracování potravin: bezpečnost bez kompromisů v kvalitě

Vysokotlaké zpracování potravin (high pressure processing, HPP) je účinné v ničení škodlivých mikroorganismů a nepředstavuje žádné zvláštní obavy z hlediska bezpečnosti potravin při srovnání s jinými technologiemi. To jsou dva ze závěrů vědeckého stanoviska, zveřejněného úřadem EFSA.

Experti úřadu EFSA hodnotili bezpečnost a účinnost vysokotlakého zpracování potravin (HPP) a konkrétně, zda jej lze použít k ničení bakterií Listeria monocytogenes v potravinách určených k přímé spotřebě (ready-to-eat foods); a zda lze použít jako alternativa k tepelné pasterizaci syrového mléka.

Vysokotlaké zpracování je technologie netepelné konzervace potravin, která zabíjí mikroorganismy, které mohou způsobovat nemoci nebo kazit potraviny. Technologie využívá intenzivní tlak po určitou dobu a má minimální vliv na chuť, texturu, vzhled nebo nutriční hodnoty potravin.

Vysokotlaké zpracování je možné použít v různých krocích potravinového řetězce, obvykle na již zabalené produkty. Může být aplikováno na suroviny, jako je mléko, ovocné šťávy a smoothies, ale také na produkty, které již byly zpracovány, jako jsou krájené vařené masné výrobky a jídla určená k přímé spotřebě. V druhém případě snižuje HPP kontaminaci pocházející z výrobního prostředí, například při krájení a manipulaci s produkty.

Tato metoda zpracování potravin redukuje množství bakterií Listeria monocytogenes v masných výrobcích určených k přímé spotřebě, při specifických kombinacích času a tlaku, definovaných ve vědeckém stanovisku. Obecně platí, že čím delší je trvání a intenzita tlaku, tím větší redukce se dosáhne. To je důležité zjištění, protože kontaminace potravin, určených k přímé spotřebě, baktérií L. monocytogenes je v EU stále důvodem k obavám o veřejné zdraví. Vysokotlaké zpracování potravin se ukázalo jako účinné i při snižování množství jiných patogenů, jako je např. bakterie Salmonella a bakterie E. coli.

Odborníci identifikovali kombinace času a tlaku pro zpracování syrového mléka, které svým účinkem odpovídají zpracování tepelnou pasterizací. Kombinace času a tlaku se liší v závislosti na uvažovaném patogenu.

Vysokotlaké zpracování potravin není specificky regulováno na úrovni EU. Hodnocení úřadu EFSA poskytne informace manažerům rizik pro jejich rozhodování v této oblasti.

Odkaz na vědecký materiál EFSA zde.

Zdroj: www.bezpecnostpotravin.cz

Datum spotřeby vs. minimální trvanlivost z pohledu právní úpravy

Aktuálně diskutovaným tématem v oblasti potravinářského práva na půdě příslušných orgánů EU je mimo jiné otázka revize nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům (dále jen „Nařízení 1169/2011“).

Uvedené se děje zejména v návaznosti na iniciativu Evropské komise v rámci publikované strategie „Farm to Fork“ z roku 2020. Ta se zaměřuje na ochranu biologické rozmanitosti, přičemž si mimo jiné klade za cíl změnu evropských pravidel pro označování potravin datem spotřeby a datem minimální trvanlivosti, jehož má být dosaženo v 2022, a to za účelem omezení plýtvání s potravinami.

V rámci revize Nařízení 1169/2011 je jednou z navrhovaných změn i změna týkající se data spotřeby a data minimální trvanlivosti.

V následujícím článku bychom Vám rádi představili zásadní rozdíl mezi „datem spotřeby“ a „minimální trvanlivostí“ potravin z pohledu aktuální právní úpravy a nastínili možné dopady navrhované revize právních předpisů EU, jež regulují předmětnou oblast.

Datum spotřeby

Datum spotřeby (použitelnosti) se užívá pro potraviny, které ze své povahy snáz podléhají zkáze, a proto musí být rychle spotřebovány. Mezi tyto potraviny jsou zcela typicky zařazovány např. jogurty a jiné mléčné výrobky, čerstvé maso a další čerstvé potraviny, u nichž tento údaj představuje nejzazší datum, dokdy je bezpečné danou potravinu konzumovat, aniž by se konzument vystavil riziku potravinové nákazy.

Označení data spotřeby se na vybraných potravinách uvádí slovy „Spotřebujte do…“, za nimiž bezprostředně následuje buď vlastní datum, nebo odkaz na místo, kde lze toto datum dohledat na etiketě nebo obalu potraviny.

Je-li konkrétní potravina označena datem spotřeby, musí výrobce potraviny na obalu současně uvést i údaje o podmínkách uchování, které musí být dodrženy (např. „Uchovávejte v lednici.“ nebo „Uchovávejte při teplotě 2-4 °C.“), jež mají spotřebiteli jasně signalizovat, že v opačném případě se daná potravina rychleji zkazí a riskujete tak otravu jídlem.

Pro výše uvedená označení potravin pak platí obecná pravidla dle Nařízení 1169/2011, tj. veškeré údaje musí být pro spotřebitele srozumitelné, uvedené na viditelném místě, snadno čitelné, nezakryté nebo nepřerušené jinými údaji, nesmazatelné a vyjádřené v nekódované formě.

V důsledku expirace data spotřeby (použitelnosti) se tyto potraviny bez dalšího nepovažují za bezpečné, a tudíž nesmí být uváděny do oběhu.

Za případné porušení tohoto zákazu může příslušný dozorový orgán na základě relevantních ustanovení zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, ve znění pozdějších předpisů, uložit provozovateli potravinářského podniku pokutu ve výši až 50.000.000,- Kč.

Minimální trvanlivost

Datem minimální trvanlivosti se pak označují potraviny, které se v porovnání s výše referovanými nekazí tak rychle. Zde lze příkladmo zmínit těstoviny, rýži, kávu, čaj, čokoládu, konzervované, sušené, zmrazené a jiné trvanlivé potraviny, přičemž datum minimální trvanlivosti představuje datum, do kterého si potravina uchovává při dodržení podmínek skladování svoji deklarovanou kvalitu.

Toto označení lze rozlišit od data spotřeby tak, že se uvádí slovy „Minimální trvanlivost do…“ nebo „Minimální trvanlivost do konce …“, jimž následuje opět buď vlastní datum, nebo odkaz na místo, kde je datum uvedeno na etiketě nebo obalu. Tyto údaje se pak v případě potřeby doplňují údajem o nezbytných podmínkách pro uchování, jejichž dodržení umožní zajistit kvalitu dané potraviny po uvedenou dobu minimální trvanlivosti, přičemž pro tyto údaje rovněž platí obecná pravidla dle Nařízení 1169/2011, popsaná výše.

V zásadě platí, že ačkoli tyto potraviny mohou ztratit svoji původní chuť a texturu, lze je bezpečně konzumovat i po uvedeném datu minimální trvanlivost, a to za podmínky, že jsou respektovány výslovné pokyny pro skladování a že není poškozen obal. V řadě případů však spotřebitelé bez znalosti rozdílu mezi datem spotřeby a datem minimální trvanlivosti potraviny s exspirovanou minimální trvanlivostí vyhazují, aniž by k tomu měli objektivní důvod.

V této souvislosti je rovněž nutno poukázat na rozdíl v oblasti regulace nakládání s potravinami ze strany provozovatelů potravinářských podniků, která zde stanoví právní rámce pro možnost potraviny s prošlou dobou minimální trvanlivosti i nadále uvádět do oběhu, a to za předpokladu, že jsou tyto potraviny zdravotně nezávadné a jsou transparentně označeny jako prošlé a umístěny odděleně od ostatních potravin, přičemž pouhé označení slovy „sleva“ nebo „akce“ nelze v žádném případě považovat za dostačující. Odpovědnost za zdravotní nezávadnost potraviny s prošlou dobou minimální trvanlivosti je zde v plném rozsahu přenesena na jejich prodejce.

Jsou-li potraviny, u nichž exspirovalo datum minimální trvanlivosti, bezpečné, smí je provozovatel potravinářského podniku rovněž poskytnout bezplatně neziskové organizaci, která potraviny bezplatně shromažďuje, skladuje a přiděluje je veřejně prospěšným právnickým osobám, které poskytují potravinovou pomoc.

Navrhované revize

Obecně se navrhované změny Nařízení 1169/2011 v oblasti označování potravin zaměřují na následující okruhy:

  1. zavedení harmonizovaného a povinného výživového označení na přední straně obalu a stanovení kritérií pro tzv. „výživové profily“, tj. prahové hodnoty živin, při jejichž překročení nebo nedosažení jsou výživová a zdravotní tvrzení na potravinách omezena;
  2. rozšíření povinných údajů o původu na vybrané výrobky;
  3. zavedení povinného uvádění seznamu složek a výživových údajů u všech alkoholických nápojů; a
  4. právě revize pravidel EU týkajících se vyznačování data použitelnosti a data minimální trvanlivosti.

V zájmu komplexního posouzení vhodnosti a dopadů různých možností změn pravidel týkajících se vyznačování data spotřeby a data minimální trvanlivosti již Evropská komise provedla průzkum, jehož účelem je:

  • lépe porozumět tomu, jak současná pravidla pro označování dat ovlivňují rozhodnutí spotřebitelů při konzumaci, použití a vyhazování potravin;
  • identifikovat nové způsoby vyjádření označování dat (např. z hlediska terminologie, formátu, vizualizace atd.), které splňují požadavky bezpečnosti a zároveň minimalizují plýtvání potravinami;
  • otestovat účinnost těchto nových způsobů vyjádření dat v souvislosti s možným nepochopením významu ze strany spotřebitelů.

Zcela zásadní otázkou, která zde vyvstává, je tedy, zda je žádoucí usilovat o úplné zrušení (zbytečně matoucího) data minimální trvanlivosti u potravin, nebo je na místě toto označení pouze právně závazným způsobem regulovat tak, aby bylo spotřebitelům dostatečně jasným a srozumitelným způsobem sděleno, že trvanlivé potraviny lze i nadále konzumovat.

To by se mohlo stát např. doplněním stávajícího označení o dodatek „Po tomto datu je obvykle ještě vyhovující.“ nebo „Tento výrobek lze často konzumovat i po tomto datu.“ či „…pak zkontrolujte vzhled, vůni, chuť.“ nebo jeho úplným nahrazením textem ve znění „Nejlepší kvalita do…“ či zavedením výrazných barevných a grafických odlišení od data spotřeby.

Kupříkladu Potravinářská komora České republiky (dále jen „PKČR“) je zde toho názoru, že jakékoliv zavedení nového označení či loga na obalech potravin je potřeba řádně vyhodnotit. Ačkoli PKČR uznává, že současné značení nemusí být pro spotřebitele jednoznačně definované, konstatuje, že tento systém je ve společnosti dlouhodobě zažitý, a pokud se tedy navrhuje jakékoliv doplnění označení, znění musí být co nejkratší, pro výrobce proveditelné a pro spotřebitele stručné, jasné a především smysluplné tak, aby dokázal označení porozumět. PKČR současně upřednostňuje spíše masivní, edukativní kampaň ve všech médiích s cílem zvýšit informovanost o současném označování před uváděním nových složitějších požadavků.

Na případné úplné zrušení institutu data minimální trvanlivosti by současně mohly doplatit potravinové sbírky v charitativních organizacích, azylových domech a obdobných institucích, kam jsou trvanlivé výrobky po datu uvedeném na obalu posílány, a proto bude nutné zamyslet se nad navrhovanými revizemi rovněž s ohledem na darování potravin pro charitativní účely, tj. aby v konečném důsledku paradoxně nedocházelo k plýtvání potravinami v případě, kdy nebude postaveno najisto, zda mohou být trvanlivé potraviny výše popsaným postupem darovány, či nikoli.

Na půdě příslušných orgánů budou nyní následovat konzultační činnosti, zahrnující cílené průzkumy a rozhovory se zainteresovanými organizacemi a orgány členských států EU. Předložení konkrétního návrhu revize Nařízení 1169/2011 lze pak očekávat do konce roku 2022.

Závěr

Jak je podrobněji popsáno výše, v současné době zatím není jednoznačné, zda inciativa EU povede k úplnému zrušení data minimální trvanlivosti, nebo pouze k dílčím úpravám označení trvanlivých potravin tak, aby byl pro spotřebitele zcela jasný a srozumitelný jeho význam.

V zájmu omezení plýtvání potravinami lze však v každém případě již nyní považovat za účelné zaměřit se na edukaci a osvětu spotřebitelské veřejnosti v zájmu posílení její informovanosti o označování potravin datem spotřeby (použitelnosti) a datem minimální trvanlivosti.

Vývoj legislativního procesu i jeho případné dopady do české právní úpravy pro Vás budeme dále sledovat.

Zdroj: PEYTON legal advokátní kancelář s.r.o.