Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002, kterým se stanoví obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanoví postupy týkající se bezpečnosti potravin, ukládá ve článku 18 obecnou povinnost provozovatelů potravinářských podniků zajistit sledovatelnost potravin, krmiv, zvířat určených k produkci potravin a jakékoliv jiné látky, která je určena k přimísení do potraviny nebo krmiva nebo u níž se předpokládá, že do nich bude přimísena.
Pojem „sledovatelnost“ je pak vymezen v čl. 3 odst. 15 uvedeného nařízení jako: možnost najít a vysledovat ve všech fázích výroby, zpracování a distribuce potravinu, krmivo, hospodářské zvíře nebo látku, která je určena k přimísení do potraviny nebo krmiva, nebo u níž se očekává, že takto přimísena bude.
Článek 18 nařízení (ES) č. 178/2002 formuluje povinnosti skrze cíle, jichž je třeba dosáhnout, neformuluje však postupy, jež je nutné k dosažení cíle dodržet. Přestože tedy existuje povinnost zavést nějaký systém k zajištění sledovatelnosti, není postup vedoucí ke splnění této povinnosti dále specifikován.
Z toho vyplývá, že je na povinném subjektu, aby si jakýmkoliv způsobem systém sledovatelnosti nastavil, a při kontrole prokázal, že zavedený systém splňuje obecné požadavky nařízení (ES) č. 178/2002. Z pohledu SZPI tedy není jiná alternativa, než hodnotitzavedené systémy sledovatelnosti individuálně, dle konkrétní situace, neboť nelze taxativně předem postihnout postupy vedoucí ke splnění této povinnosti.
Problematika článku 18 nařízení (ES) č. 178/2002 spočívá, kromě výše uvedeného, také v tom, že nestanoví, jaké informace o potravinách mají být z důvodu sledovatelnosti provozovatelem potravinářského podniku uchovávány. Čl. 18 nařízení (ES) č. 178/2002 požaduje po provozovatelích potravinářských podniků, aby byli schopni identifikovat každého dodavatele (potravin, krmiv, zvířat určených k produkci potravin a jakékoliv jiné látky, která je určena k přimísení do potraviny nebo krmiva nebo u níž se předpokládá, že do nich bude přimísena) či podniky, kterým svoje výrobky dodal (požadavek „krok zpět – krok vpřed“). Z podstaty čl. 18 nařízení (ES) č. 178/2002 vyplývá, že k naplnění požadavku sledovatelnosti je nutné disponovat informací, jaký produkt byl tímto způsobem dodán/odebrán. V zájmu provozovatelů potravinářských podniků je, aby jednotlivé produkty, ať již odebrané či dodávané, byly blíže specifikovány, neboť nedostatek informací v podnikovém „systému“ sledovatelnosti by mohl vést k širšímu dopadu případných uložených opatření. Je ovšem na každém, jak si požadavek sledovatelnosti uvnitř podniku zajistí. Nelze tvrdit, že jediným způsobem k nezaměnitelné identifikaci potravin vyhovujícím požadavkům sledovatelnosti je uvedení konkrétní šarže či DP/DMT potraviny v průvodních dokladech.
Pokud se týká postupu inspektorů, při kontrole „systémů“ sledovatelnosti je při zjištění nevyhovujícího nebo žádného „systému“ sledovatelnosti ukládáno opatření k odstranění nedostatků.
Zdroj: Státní zemědělská a potravinářská inspekce
Sledovatelnost je jeden ze základních požadavků potravinářských standardů. V případě zájmu o školení nebo zavedení požadavků standardů kvality IFS Food, BRCGS Food, FSSC 22000, BRCGS Packaging Materials nebo TESCO Standards mě kontaktujte na e-mail leona.holinkova@seznam.cz, tel.: 603 899 255 nebo formou videoškolení.